Kuchyň je srdce domova. Pokusím se vás provést procesem budování té naší. Od návrhu po poslední šroubek ve dvířkách jsme si ji zrealizovali sami. Volba zděné kuchyňské linky byla pro nás jasná hned zpočátku. Netušili jsme však, že nám její výstavba zabere tolik času a že bude tak náročná. Původní představa byla: postavíme sloupky, z něčeho uděláme pracovní desku a namontujeme dvířka. A je to. 🙂
Rozvody vody a elektřiny
Před samotnou výstavbou kuchyňské linky bylo potřeba natáhnout rozvody vody a elektřiny.
Vodu i elektřinu zde vedou v plastových husích krcích, které jsou následně zality betonem do podlahy. Prý jdou dráty a hadice z husích krků vytáhnout a vyměnit v případě potřeby, ale já tomu nevěřím. A velmi pevně doufám, že rozvody vody vydrží navěky věků…
Pracovní kuchyňská deska
Větší oříšek byla volba pracovní desky. Dřevěná spárovka, kámen, či betonová deska? Spárovku jsme vyloučili, protože ji tu nelze sehnat v běžném obchodě, museli bychom ji objednávat u nějakého truhláře, kterého jsme v té době žádného neznali a měli jsme obavu z ceny.
Vážně jsme uvažovali o leštěném kameni, který je zde finančně celkem dostupný, mluvili jsme s šikovným kameníkem, který by nám desku vyrobil, ale museli bychom si ji sami odvézt a usadit. Ve dvou bychom ji však neunesli, a i kdybychom měli někoho na pomoc, obávali jsme se, že by nám mohla při manipulaci či při převozu prasknout. Proto jsme nakonec zvolili betonovou desku.
Takže na vyzděné sloupky přišlo bednění a vylití betonu do něj. Bylo potřeba vytvořit „kopyto“ (nechat prostor) pro dřez, vodovodní baterii a varnou desku. Byl to trochu oříšek a do poslední chvíle jsme měli zatajený dech a stažené půlky, zda dřez a varná deska do díry vejdou, ale můj šikovný manžel to zvládl bravurně i se svojí prý omezeně fungující zrcadlovou představivostí. 🙂
V pracovní desce máme super vychytávku. Nechali jsme si v ní otvor, pod kterým je umístěn kbelík na bioodpad. Takže když čistíme zeleninu či vykrajujeme ovoce, hážeme odpad přímo do díry, nemusí se otvírat žádný koš. Kbelík se pak jen vysype na kompost. Zapomínám ho vysypávat každý den, a ne, nesmrdí, ani v létě.
Na zděné sloupky přišla omítka. Tam nebyl žádný zádrhel. Jen u toho bolela kolena a záda. 🙂
Dvířka na "kuchyňské skříňky"
Dvířka jsme chtěli původně vyrobit z nějakých starých voprýskaných a vyšisovaných prken z nějaké zříceniny, ale žádná se nám nenaskytla. Vyrobili jsme je tedy z dřevěných prken, která byla použita ve zrušené „dílně“ v našem polozbořeném přístřešku. Měla už pěknou patinu, ale ovšem též byla pěkně pokroucená, prý už při koupi. Takže vyrobit z nich rovná dvířka bylo téměr nemožné. Řešili jsme též, jaké použít panty. Nakonec se nám zalíbily obyčejné, koupené ve zdejším hardware shopu, které jsme použili otočené, tedy viditelné zepředu. Dodnes nechápu, jak se mému manželovi podařilo dosáhnout toho, aby křivá dvířka namontovaná na křivých sloupcích šla zavírat obyčejnými panty.
Jako úchytky jsme použili „kroužky na desce“ z nerezové oceli, které jsme měli přivezené z Česka. Za ty vděčím svému bratrovi, kterému jsem poslala fotku kuchyně z Pinterestu s dotazem, jestli neví, kde by se dalo koupit něco takového. Hned vědel, je od fochu. Následně jsem zjistila, že se ta věc používá do stájí. Je to dokonalý prvek naší punkové kuchyně.
Kuchyň bez horních skříněk? A nepráší se vám tam?
Práší se jako všude. Ale horní skříňky jsme prostě nechtěli. Nahoře nad kuchyňskou linkou jsme umístili police. Ty širší jsou ze smrkové spárovky z místního Praktikeru a ty úzké ze smrkových prken. Veškeré dřevo v kuchyni je napuštěné olejem na dřevo. Žádný lak.
Jeden návštěvník a uživatel naší punkové kuchyně pravil: tady je všechno po ruce a nemusíš nic dlouho hledat. 🙂
Povrch pracovní plochy
S čím byl problém, byla pracovní kuchyňská deska. Na to, abychom ji jen napustili průhledným nátěrem, nebyla dost rovná, museli jsme ji dorovnávat stěrkou a tím pádem opatřit horním nátěrem. Bílá omyvatelná barva určená do kuchyně se neosvědčila. Pracovní deska se hodně špinila a nešla ničím vyčistit. Mozaiku, o které jsem dlouho uvažovala, a která by byla nejodolnější, jsem na pracovní desku nakonec nelepila. Odradily mne očekávané komplikace s demontáží dřezu a varné desky. Tedy bylo potřeba najít jiný, odolnější nátěr. Jenže kupovat něco ve zdejším obchodě bývá někdy boj. A když vlastně nevíte, co chcete, jazyková bariéra je v takových případech hodně zřetelná. Když se poradíte s ai, může vám taky doporučit něco, co pak zjistíte, že se vůbec nevyrábí. Ve finále mi v jednom obchodě přece jen poradili a konečně má kuchyňská deska nátěr, který lze umýt. Není tak odolná jako kachlíky, ale snad chvíli vydrží.
Skoro hotovo, už jen světýlka
Teď už zbývají jen ledpásky nad pracovní deskou a bude hotovo. Plus do připraveného výklenku časem přijde myčka nádobí.
No, chtěli jsme barák, který bude vypadat jako starý řecký dům. Tomu se asi blížíme. 🙂
Křivé, rustikální, má to příběh. Dřevo toho ví už hodně a tiše to šeptá do prostoru…
Někdy zkusím napsat o tom, jakou jsme zvolili varnou desku a jaké má výhody a nevýhody.
Kuchyň jsme budovali přes rok, ale začali jsme ji používat ještě před dokončením. Každý nový krůček byl pro nás svátkem. První uvařený kafe ráno, první oběd… člověk si pak uvědomí, že nic z toho není samozřejmost. A pak to, že ráno vstanete, uvaříte si kafe a můžete dokonce sáhnout pro mlíko do lednice, je věc, za kterou jste neskutečně vděční.
Tak, užívejte si svoji kuchyň!
A víte, jak se řekne kuchyň řecky? Κουζίνα (kuzína).
4 komentáře
Lucko,Vitku,je to nadherne❤️👍.
Děkujeme, Míšo. 🙂
Já vás oba obdivuji. Pustíte se do každé práce a výsledek je super. Jak říká návštěva, vše máte po ruce. V jednoduchosti je krása. Přeju krásné dny a pevné zdraví.
Jsi laskavá, Jaruško. 🙂 Děkujeme.