Chronologicky tyto události navazují na předchozí příspěvky: Proč se chceme stěhovat na Krétu a Jak jsme kupovali dům na Krétě.
Od okamžiku rozhodnutí koupit pozemek na Krétě a na něm postavit nový dům, do odjezdu z ČR tento plán prakticky realizovat, uplynulo přes půl roku. Během těchto měsíců jsme hodně přemýšleli, jak vše prakticky zrealizovat. Jakou technologií budeme dům stavět? Jak dlouho to bude trvat? Kde budeme během výstavby bydlet? Jak to skloubit s prací, tj. vyděláváním peněz na živobytí?
Dočasné bydlení v apartmanu nebo mobil house?
Ve hře byla celá řada variant. Např. dlouhodobě si pronajmout apartmán někde poblíž, ze kterého bychom denně na pozemek dojížděli dělat přípravné práce. Podotýkám, že nejbližší taková možnost je cca 2 km a minimálně 10 minut relativně náročné cesty od pozemku. Nebo koupit tzv. mobile house, který by mohl ve finále sloužit i k trvalému bydlení a nebylo by nutné stavět nový dům. To zas zkrachovalo na tom, že z důvodu prudkých zatáček vedoucích k pozemku není šance tento mobil house na pozemek dostat. BTW: Během komunikace s výrobcem těchto domů jsem se málem stal jejich dealerem pro Řecko, ale naštěstí jsem se ovládl a odolal pokušení rozjet nový business. 😊
Nakonec zvítězil karavan. Jako relativně levné řešení s tím, že jakmile karavan již nebudeme potřebovat, prodáme jej, nebo tu bude sloužit jako útočiště pro děti, případně vnoučata a/nebo návštěvy.
Nabízelo se koupit jej přímo v Řecku. To by umožňovalo pořídit hodně levný příbytek, u kterého by bylo akorát nutné, aby dokázal dojet pár desítek km na pozemek. Ovšem náročná logistika s tímto krokem spojená, riziko komunikačních problémů a neznalost místní legislativy v této oblasti rozhodlo, že karavan koupíme v ČR.
Vybírat karavan, ve kterém pak člověk bude půl roku a více schopen přebývat, je příjemná práce. Díky výraznému finančnímu příspěvku mého otce jsme nakonec koupili docela zánovní Fendt s klimatizací. Žel, jak se později ukázalo, nebyla to úplně výhodná koupě, protože i když na první pohled vypadalo, vše je o.k. a dodělávky budou stát jednotky tisíc Kč, postupně jedna věc po druhé přestala fungovat a „vnitřnosti“ jsme museli skoro všechny vyměnit. Nakonec jsme do karavanu dle prodejce „ihned k využití“ investovali několik desítek tisíc Kč, aby se v něm mohlo fungovat. ☹
Jak s elektrikou?
Na pozemku není elektrika, tu ovšem moderní člověk k životu potřebuje. Alespoň v minimálním množství. Aby mohl svítit a dobíjet notebook a mobil. Naučil jsem se tedy „stavět“ sluneční elektrárny a nakoupil potřebné ingredience, abychom na místě měli odpovídající kapacitu pro výše uvedené účely. Pokud budete chtít, posdílím se v samostatném příspěvku i s tímto procesem výběru a zapojení vhodných komponentů. Nyní jen dodám, že to je perfektní a na místě slouží svému účelu! A samozřejmě jsme vedle solárního panelu, gelové baterie, invertoru a řídicích jednotek přikoupili i elektrocentrálu, protože je jasné, že ne vždy bude slunce svítit. Sluneční elektrárnu jsme dimenzovali na 250 W, což odpovídá zamýšlenému účelu, a elektrocentrálu na 2 kW, což je dostačující pro všechny elektrické nástroje, které potřebujeme během výstavby používat.
Do karavanu jsme kromě alternativního zdroje elektrické energie museli přikoupit i stůl, který tam chyběl, vodovodní baterie, a jak se následně ukázalo, bylo nutné vyměnit i čerpadlo a bojler na vodu, vybudovat sprchu a vyměnit ledničku. A ta klimatizace, kvůli které jsme pořídili poměrně drahý karavan, nechladí, jak se ukázalo až na Krétě. To je nevýhoda, když takovou věc pořizujete na jaře, kdy je venku zima, a tak, když funguje větrák, zdá se, že to i chladí, protože dovnitř proudí chladný vzduch.
Výhoda je, že v ČR existuje několik e-shopů, kde se dá pořídit úplně vše, takže to nejdůležitější jsme udělali ještě v ČR, zbytek pak na místě na Krétě. Totiž jak jsem po vyhoření pořád zpomalenej a všechno mi hrozně dlouho trvá, do odjezdu jsem vše nestihl.
Zpět do autoškoly
Bylo nutné pořídit i nové vozidlo. A nejen z toho důvodu, abychom měli čím karavan odvézt, protože Fabie ten 1 000 kg vážící přívěs nedá, i kdyby měla kouli, ale i proto, že jsme potřebovali vozidlo vhodné na místní komunikace. Po zralé úvaze se z toho zrodila nová podnikatelská příležitost, koupili jsme Ford Ranger 4×4, já si rozšířil řidičák o skupinu E (jo, to bylo fajn jít znovu do autoškoly, absolvovat jízdy s přívěsem a dělat testy s rizikem, že mohu přijít i o kategorii B a budu vyřízenej) a získal koncesi na autodopravu. Takže jestli potřebujete něco těžkého odstěhovat nebo někam odvézt spolu s větším nákladem, víte, na koho se obrátit. 😊 Více info zde.
Opět na cestě
Ten přesun na Krétu otevřel romantickou duši v mém 80letém otci a těšili jsme se, jak si to spolu užijeme. A opravdu se tak stalo! Takže ve dvou s plně naloženým Rangerem a obytným karavanem oficiálně pro 4 osoby jsme se vydali na 2 tisíce km dlouhou cestu do nejjižnějšího koutu Evropy.
Cestování s karavanem má výhodu, že nemusíte svačit na venkovních odpočívadlech a vše držet, aby jídlo neodfoukl vítr. Což byla naše zkušenost při první cestě s osobákem. Také nemusíte shánět hotely pro přespání nebo spát v autě na sedačce. V tomto je karavan opravdu velmi komfortní.
Dobrý karavan a dobré auto umožňuje cestovní rychlost i přes 100 km/hod., takže i dlouhá cesta relativně ubíhá. Byť na spotřebě je takový náklad znát. A rozhodně pro delší cesty doporučuji auto s asistentem jízdy s přívěsem. Rozhodně to není zbytečná featura a bez ní bychom asi byli několikrát převrácení. Stačí trochu ostřejší předjíždění, nerovnost na vozovce nebo silnější boční vítr, a i v silném autě je najednou jízdní souprava neovladatelná. Asistent to ale velmi elegantní vyřeší. Druhá možnost je cestovat rychlostí 80 km/hod., ale to se pak vše dost povleče…
Detaily z nocování na parkovišti nebo toho, jak najednou přestala fungovat spojka u auta, nejsou tak zábavné. První větší „překvapení“ nás čekalo až v Athénách, kde se koordinátoři nakládání velmi divili, že chceme jet s karavanem s nimi. Samozřejmě, že jsme měli palubní jízdenku koupenou více jak týden dopředu, a to i pro karavan, kde vyplňujete typ, SPZ a řadu dalších podrobností. Evidentně tato informace z on-line systému na nejnižší úroveň řízení neprobublala. Nejspíše kvůli propan butanovým lahvím, které jsou součástí karavanu, není tak jednoduché takový prostředek na loď umístit. Nechali nás tak se slovy: „Chvíli počkejte“
přes dvě hodiny čekat na slunci na molu před trajektem. Což o to, já i po dvou dnech řízení této soupravy pár hodin na slunci zvládnu. Ovšem pro 80letého důchodce s cukrovkou to už je horší. Jak se říká: „Líná huba holé neštěstí.“ A tak se mi podařilo tátu ubytovat v naší klimatizované kajutě a sám jsem pak další hoďku místo příjemné sprchy, vyřizování mailů a popíjení drinků v kavárně čekal na molu na pokyn. Kdo byl na vojně, tak zná tu situaci, kdy hodiny někde čekáte a nevíte, zda budete čekat ještě další hodinu, nebo za 5 minut vyrazíte. Přitom při náhlém pokynu vyrazit musíte být schopni vyrazit v řádu desítek sekund. V této situaci se blbě rozdělává nějaká větší práce, zvláště když člověk není psychicky úplně odolný.
Ale nakonec jsem se dočkal, s přívěsem dle instrukcí posádky nacouval na jediné otevřené místo v nákladním prostoru trajektu a mohl si konečně užít komfortu šestipalubové lodě.
Příjezd na pozemek
Ranní jízda přes Krétu byla už příjemná relaxace. Dobrodrůžo dle očekávání přišlo při posledních 2 km serpentin po místní komunikaci k pozemku. V našich podmínkách bychom tomu říkali „polňačka“, i přesto, že je občas na povrchu beton. Ale horší než povrch a šířka vozovky, kde se dvě auta nevyhnou, jsou poloměry zatáček. Souprava přes 10 m dlouhá, je asi tak maximum, co zde projede. Nakonec jsme zapadli jen jednou, když jsem si málo najel, neboť jsem nechtěl zánovní auto odřít o skálu. Naštěstí 4×4, uzávěrka předního i zadního diferenciálu a redukce převodů nad očekávání hravě vytáhla i tunový přívěs z pangejtu. To jsme ale ještě netušili, že to největší dobrodružství nás teprve čeká!
V dopoledním slunci jsme konečně dorazili na náš pozemek a zjistili jsme, že s přívěsem po cestě, která tam je, neprojedeme. Větve oliv jsou příliš nízko, aby se pod nimi karavan protáhl. Ale jak se říká: „Štěstí přeje připraveným.“ Takže vytáhnout motorovou pilu a prořezat si cestu byla otázka pár desítek minut. Nejvíce času zabralo vypakovat tu pilu.
Věděli jsme, že na pozemku není místo na odstavení karavanu a už vůbec ne na otočení celé této soupravy. Dle leteckého snímku jsem měl vybranou lokalitu, kde by mohl karavan být, s tím, že si tam budu muset dokopat nájezdovou plošinu. Žel, z leteckého snímku nebylo vidět, a z několika dřívějších návštěv pozemku jsem si to nepamatoval, že výškový rozdíl vhodné plošiny pro karavan a cesty, na které jsme stáli, je cca 2 m. Co můžete dělat, když zajedete autem s přívěsem do úzké slepé a klikaté uličky? Jediná možnost je odstrčit karavan do strany, protože otočit ani vycouvat nemůžete. Tak mě čekalo týdenní kopání (krumpáč a lopatu jsme měli s sebou), což se tak rozkřiklo mezi místními, byť pozemek je prakticky na samotě (ale kdo někdy bydlel na venkově, tak rozumí), že nás nakonec přijel vyhrabat bagr. Ten nejen že dokončil příjezdovou plošinu, kterou jsem už měl téměř hotovou, ale rovnou vybagroval i větší „náměstíčko“, kde jsem se mohl s autem i otočit. No, ale zabralo mu to celý den. To bych s krumpáčem dělal měsíc.
Během toho týdne jsme stáli na cestě a dle postupu výkopových prací se postupně posouvali. Takže jednu noc jsme stáli ve větším kopci, tj. karavan v náklonu, jinou noc v menším kopci a pak pár nocí na místě, kde skoro ani nešly otevřít dveře od karavanu. Bylo nutné prodírat se ostnatými keři, když chtěl jít člověk ven. Na cestě, jejíž šířka se rovná šířce vozu a na jedné straně je skála a na druhé sráz, se s přívěsem opravdu velmi špatně manévruje. Nejúžasnější na tom všem je, že táta na tyto dny stále s úsměvem vzpomíná. Dny, kdy se prodíral křovisky a běhal po úzké pěšině do prudkého kopce a z kopce, když chtěl jít z vleku do auta a naopak, ho velmi posílily.
Ještě „dobrá“ souhra okolností bylo, že mi T-mobile bez varování vypnul mobil. (Tedy oni říkají, že mě varovali, ale zájemcům mohu sdělit podrobnosti, jak zcela nedostatečné varování to bylo. Plaťte raději operátorům včas!) A trvalo 4 dny, než mi jej znovu zprovoznili, byť dlužnou částku jsem i bez internetu, v pustině, ze kterého jsem se nemohl nikam dostat, zaplatil do hodiny. Což o to. Já si klidu a dní, kdy mi nezvonil telefon a ani jsem nemohl volat užíval. Horší to bylo s těmi na druhé straně, kterým jsem se bez varování odmlčel a neměli žádnou možnost, jak mě kontaktovat. A velké dobrodružství bylo, když tátovi na předplacené kartě zbývalo 1,50 Kč a neměli jsme žádnou možnost, jak kredit dobít. Přitom to byla jediná možnost spojení se světem.
Abych ještě více dokreslil tu „romantiku“. Představte si, že jste na samotě uprostřed cizí země, kde místní obyvatelé mluví jazykem, kterému nerozumíte. Nejbližší civilizace 2 km do kopce. Autem se nikam nedostanete, protože je uvízlé ve slepé uličce a sebelepší řidič by s ním kvůli přívěsu nedokázal vyjet. Sebou máte 80letou nemocnou osobu, která může kdykoliv zkolabovat. Takový kolaps jsme už zažili. A ono je to něco jiného, když můžete zavolat záchranku, která u vás do 10 minut je nebo když musíte půl hodiny běžet do kopce a tam někoho hledat, abyste záchranku vůbec zavolali. Té pak bude trvat minimálně půl hodiny, než k vám dojede.
Ano, toto je jediná věc, která mi dělala těžkou hlavu a kvůli které jsem byl nervózní a kopal od rána do večera i ve třicetistupňovém vedru na přímém slunku. Nakonec ale vše dobře dopadlo a situace posloužila jako úžasné pročištění mysli.
Materiálů mám už na řadu dalších příspěvků. Jaké téma by vás nejvíce zajímalo? Podrobnosti o přípravě karavanu na takový pobyt? Jak postavit malou solární elektrárnu? Jak se staví opěrné kamenné zíďky? Jak na sucho a jak na maltu. Jak jsme vyřizovali stavební povolení? Jak jsme na úřadě přehlašovali registraci vody? Jak probíhá sklizeň oliv? Nebo něco ještě úplně jiného? Máte otázky, které vás napadají při čtení či poslouchání těchto příspěvků? Napište nám, prosím, dolů do komentářů. Díky a mějte se fajn!
